Co tu vlastně studuji...

Možná už je na čase popsat mé 4 předměty, které tu navštěvuji...

První z nich je Management Counsoulting. Je to opravdu velmi zajímavý a prakticky postavený předmět. Náš profesor je Němec, který pracoval jako velké zvíře v Shanghai Volkswagen a pomáhal jim řešit krizi v roce 2004. Na tenhle předmět nemusíme psát žádný test zato máme neustále plné ruce práce s řešením případových studií. Náš první úkol byl vytvořit návrh léčebné kúry pro Walmart China, který nevěděl jak dál. Po mnoha hodinách strávených skupinovou diskuzí jsme připravili prezentaci a vydali a se za oním profesorem. No, byl to průšvih, ale chybami se člověk učí, že? Úkolem bylo připravit profesionální návrh a ne zpracovat domácí úkol. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás předem nevěděl, co vlastně management counsalting je, bylo velmi těžké jeho přání splnit. Naším druhým úkolem na kterém právě pracujeme, je vytvořit odhady pro vývoj čínského automobilového průmyslu. Pomocí různých statistických dat a aplikací máme vytvořit relevantní odhady. No uvidíme, jak e popereme s tímto úkolem.

Další předmět je Negotiation, vyjednávání. Každé úterý se na základě našeho zadání snažíme vyjednat co nejlepší podmínky. Jednali jsme například o starožitné misce, o prodeji benzínové pumpy, o smlouvě o odběru kafe pro univerzitní kavárnu, o našem nástupním platu i o mimosoudním vyrovnání. Samozřejmě mnoho jednání je opravdu jen hra, ale i díky ní je možné si vyzkoušet a osvojit mnohé vyjednávací taktiky i principy (a v Číně se dá smlouvání opravdu dobře trénovat). Ve čtvrteční hodině potom profesor vyhodnotí naše výsledky a rozbírá je s námi- proč jsme přistoupili na tyto podmínky, proč jsme neuzavřeli žádnou dohodu atd.

Třetí předmět je Economics of the Movie Business, momentálně ho mm plné zuby, protože za 2 dny z něj mám zkoušku. Jinak je to zajímavý a poměrně zvláštní předmět. Doposud jsme řešili, jak vlastně celý filmový byznys funguje, kdo je zodpovědný za co, kdo dostává peníze na základě jakého principu atd. Na každou hodinu musíme přečíst několik kapitol v knize i několik odborných článků. V druhé polovině semestru na údajně čeká ekonomická aplikace, ale zatím vůbec netuším, co to má znamenat... Nechme se překvapit...

Čtvrtý a poslední předmět je Career Management skills. Předmět ze všech nejhorší a to nejspíš kvůli naší učitelce. Tento předmět nám má pomoci lépe se zorientovat v našich cílech, schopnostech i dovednostech a zároveň nám má pomoci najít naše místo na pracovním trhu. Ale jak vám s tím má pomoci někdo, kdo se evidentně povoláním minul? Jak může učitel na vysoké škole pouze předčítat slidy a rozklepat se při každé otázce od studentů? No tento předmět je jen a pouze ztrátou času. Ale alespoň nepíšeme testy...

Budu vděčná za jakékoli dotazy či připomínky.

Dřívější příspěvky

Příspěvky, které jsem psala dříve na www.thehkstory.blogspot.com tam jsou stále, ale já zapoměla heslo, takže jsem musela založit nový blog.

Taiwan, Taipei, Taifun

Po výletu do Beijingu (Pekingu) jsem se rozhodla podniknout další výlet na Taiwan. Ani nevím proč konkrétně, ale teď zpětně rozhodně nelituji. Dohodla jsem se s Rakušankou Martinou a během jednoho dne jsme koupily „package“ letenek i s hotelem. Později s k nám přidalo ještě dalších 6 exchangů, ale ti bydleli v jiném hotelu, protože náš už byl plně obsazen.
Na letiště jsme vyrazili v 5.45 ráno a krátce po osmé už jsme seděli v letadle. Všichni jsme doufali, že chybějící energii (všichni jsme spali cca 2-2,5 hodiny) nabereme během letu, ale ten trval pouze necelé dvě hodiny a tak na spánek nebyl čas. Těsně po přistání začalo pršet. Dohodli jsme se s druhou skupinou, že se setkáme cca za tři hodiny u daného chrámu a vydali jsme se ke svým hotelům. Musím říct, že v Taipeji vše funguje, tak jak má. Našli jsme správný autobus k našemu hotelu a ten během 5 minut odjel i s námi. Přesně, jak nám bylo řečeno za 45 minut jsme byly u „hlavního nádraží“ Taipeje a odtud se s pomocí mapy vydaly k našemu Flowers Hotel. Bez jakýchkoli potíží jsme ho nalezly a byly překvapené, že nás okamžitě ubytovaly v pokoji s magickým číslem 777. Jen pro jistotu jsme se zeptaly, jestli se výlety do nedalekého národního parku musí rezervovat předem nebo stačí přijít na místo odjezdu. Nejdřív nám řekli, že pokud chceme jet zítra, musíme výlet ohlásit dnes. Pak se ale zarazili a říkali, že následující den žádné výlety nebudou, protože je očekáván tajfun. To zarazilo nás. Věděly jsme, že má pršet, ale tajfun? To je trochu víc. Začaly jsme tedy vyzvídat, kdy tajfun dorazí a co to pro nás znamená.
Výsledky byly nemilé- tajfun bude nejspíš od sobotního rána až do nedělního odpoledne a během této doby bude nejspíš všechno zavřené. Muzea, chrámy, obchodní domy, restaurace… No nic. Musíme využít času bez deště. Nechaly jsme si tedy čínsky napsat kam chceme jet a vyrazily jsme na autobusové nádraží. To jsme ovšem netušily, že nádraží jsou vedle sebe 4 a naše bylo samozřejmě to nejvzdálenější. S pomocí papírku s destinací a milých zaměstnanců DP jsme nasedly do autobusu. Bylo nám řečeno, že nám řidič řekne, kde máme vystoupit. Po více než hodiny cesty na nás řidič opravdu zakřičel a my vystoupily. Jenže kde… In the middle of nowhere. Tohle místo opravdu nevypadalo jako známý národní park. No nicméně jsme po chvilce našly tabuli s mapou a ujistily se, že jsme blízko. Prošly jsme rybářskou vesnicí uprostřed které stál nádherný chrám. Něco tak hezkého a detailně vypracovaného jsme opravdu nečekaly a tak jsme fotily a fotily a fotily… No každá asi 60 fotek;) Poté jsme pokračovaly v cestě a konečně dorazily do parku. K tomu se nedá absolutně říct. Podívejte se na fotky na http://juditka.rajce.idnes.cz/Taiwan,_Taipei,_Taiphoon/ . Byl to opravdu úžasný zážitek. Ještě před odjezdem do parku jsme druhé skupině poslaly info kam a jak jedeme a ti nás kolem 4 odpoledne dohnali. Dohodli jsme se, že na večeři půjdeme do jedné z restaurací v rybářské vesnici. Dostali jsme nabídku 8 různých chodů mořských potvor za méně než 1000 Kč. Večeře byla úžasná. Všechno čerstvé, výborně připravené. Prostě mňamka. Poprvé jsem ochutnala kraba i lobstra (humr, viz fotky). Nu a cestou domu jsme se s Martinou zastavily v podzemním shopping mallu, kde jsem se nechala přemluvit k poněkud zvláštní masáži- masáž sekáčkama:D není to tak hrozný, jak to zní a vypadá. V podstatě to ani nebolelo. Potom jsme zašly na kafíčko do jedné z mnoha taipejských kaváren, které nám oběma v Hong Kongu opravdu hodně chybí. K večeru jsme chtěly vyrazit na jeden z mnoha taipejských nočních trhů. Kvůli očekávanému tajfunu, však byl náš vyvolený night market zavřený a tak jsme šly do kina. Byl to nový film Ang Leeho, Lust, Caution. Ang Lee je tajwanský režisér, který se proslavil filmem Zkrocená hora. Jeho novinka se odehrává střídavě v Hong Kongu a Shangaji během období, které jsem nebyla schopná identifikovat. Každopádně ten film stojí za to! Ale buďte připravení na vše. Nu a pak po 20 hodinách bdělosti jsme zapadly do velkých a měkkých hotelových postelí. Chápu, že pro vás to není tak lákavé, ale kolejní postele jsou malinké a tvrdé.
Další den jsme se, i přes snahy vstát kolem deváté, vyhrabaly z postelí až kolem 11. Pohled z okna nás zarazil. Lilo víc než jak z konve a k tomu foukal neuvěřitelný vítr. Tajfun byl tu. V hotelu jsme se snažily zjistit zda je něco otevřeného, na všechno jsme dostávaly negativní odpověď, jen podzemní obchodní centrum prý možná bude otevřené. Cestou jsem se najedli v jedné z mála otevřených kaváren a pak už jsem jen prolézaly obchody. Ceny byly na asijské poměry velmi vysoké. Skoro bych řekla evropské. Zábavné bylo, když se nás prodavačky snažily přesvědčit o kvalitě zboží frází: „ It´s good, It´s made in Taiwan“. Nu zbytek dne jsme, otevřeně přiznávám, pouze koukaly na televizi a spaly. To znamená, že hlavní fázi tajfunu Krosa jsme asi neviděly a nezažily. Foukalo a pršelo hodně, ale že by nějak nebezpečně? No ne. Pouze po ulicích lítaly různé věci, kousky billboardů, spousta deštníků…Večer jsme našeho pokoje měly plné zuby a tak jsme se rozhodly vyrazit kamkoli, kde nám nalejou pivo nebo připraví koktejl. Abych vás seznámila se situací v Taipeji- i McDonalds byl zavřený!!! Poprosily jsme tedy pána na recepci a ten trpělivě obvolával místa, která jsme mu ukazovaly v našem průvodci. Většina byla zavřená, některé byli jen daleko a tak jsme se nakonec vydaly kamsi, kde nám naliliJ Po jednom pivku jsme se vydaly na noční sightseeing. Tajfun byl evidentně mimo Taipej a tak jsme si užívaly čerstvého vzduchu a popadaných stromů na ulicích. Poslední den, v neděli, jsme se vydaly pokořit nejvyšší budovu světa Taipei 101, 598 metrů, 91 pater a výtah, který vás do 89 patra vyveze za 48 vteřin…Výhled byl moc hezký, v Taipeji je absolutní minimum mrakodrapů a tak je vidět opravdu daleko. Potom jsme vyrazil k jednomu z nejvyužívanějších chrámů Taipeje, který nás ohromil. Byl přelidněn modlícími se buddhisty a tento zážitek opravdu stál za to! Pak už jsme jen prozkoumali přilehlé tržní uličky a vyrazily do hotelu a následně na letiště. Na letišti byl díky tajfunu neuvěřitelný dav lidí. Všechny lety z Taiwanu prý byly zpožděné. My však letěly ještě o něco dříve;)
Taipei mě opravdu nadchl, i když nedokážu říct čím přesně. Možná to bylo jen množství příjemných kaváren, mílí lidé, řidiči, kteří vám při přecházení silnice dají přednost (na to můžete ve zbytku Asie zapomenout)…Každopádně výlet na Taiwan opravdu stál za to! Další výlet plánuji na Mainland China (i když nevím, kam přesně) a poté do Singapuru a Malajsie. Opět se omlouvám za příliš dlouhé čtení, neumím jinak…