Singapur a Malajsie

Po dlouhé době se zase dostávám k psaní blogů, ale abych byla zcela upřímná je to spíš proto, že mám zítra zkoušku a tak dělám všechno možné, jen se neučím...klasika... Ale abych se dostala k výletu, ze kterého jsem se nedávno vrátila...

Asi před dvěma měsíci jsme se s Najlou a Martinou dohodly, že pojedeme na dámskou jízdu do Singapuru navštívit mého spolužáka z VŠE Tomáše a odtud na skok na nějakou hezkou pláž v Malajsii. Letenky jsme objednávaly z našeho pokoje a tak se k nám přidala i Jenny. Asi 14 dní před odletem jsme začaly upřesňovat naše zájmy a hledat zajímavé malajské destinace. Bohužel jsme zjistily, že od začátku listopadu do února je pevninská Malajsie pohlcena monzunovými dešti. A bohužel i předpověď tomu odpovídala- neustálé deště a bouřky. Měly jsme chuť celý výlet zrušit, ale nakonec jsme vyrazily. V úterý hned po vyučování jsme se vydaly na letiště a kolem půlnoci dorazily do singapurského apartmánu v kterém Tomáš bydlí spolu s 11 dalšími studenty Singapore Management University.

Většina jeho spolubydlících je z Hong Kongu nebo Číny, takže jsem se cítily jako doma a poprvé dostaly šanci si s našimi "locals" popovídat. Překvapivě jsme našlo místo i pro nás čtyři. Druhý den ráno jsme měly malé potíže se vstáváním, ale nakonec jsme se kolem 11 vyhrabaly a vydaly se do čtvrti Little India a poté na Arab road, která byla plná obchůdků s krásnými látkami. K obědu jsme měly výborné i když velmi pálivé Arabko-indické jídlo a Najlae byla jako v ráji, protože je muslimka, může jíst pouze halal maso a toho jsou Singapur i Malajsie plné. Zcela vyčerpané jsme se vydaly zpátky za Tomem do bytu a odtud na procházku večerním Singapurem. Měli jsme v plánu zkouknout západ slunce, ale počasí nebylo nic moc a sluníčko nebylo vidět vůbec. Tomáš naší procházku nazval "výletem začínajících fotografů" a byl zcela zmaten z toho, že na nás neustále musí čekat.

Později nás čekala private party exchangů v jednom z bytů Tomášových kamarádů. Je zvláštní, jak to funguje všude stejně- skupinky se tvořily zásadně podle národností a ty nejsilnější byli Švédové, Francouzi a Rakušané- stejně jako tady. My jsme se bavily převážně s našimi spolubydlícími a po cca hodině jsme s nimi a Tomášem vyrazili na party do klubu Double O, kde byla Ladie's night- to znamená vstup i drinky pro dámy zdarma:-D. Po několika protančených hodinách jsme dorazili zpět a prospaly půlku dalšího dne. Během výborné snídaně se nás Tom zeptal, jestli by nám nevadilo, kdyby do Malajsie vyrazil s náma. Po předešlé procházce bych to opravdu nečekala, ale samozřejmě jsme ho s radostí do dívčí skupiny přijaly. Poté jsme vyrazily na uměle vytvořený ostrov Sentosa, kde jsou krásné pláže a Tom pro vízum do Thajska.. Užívaly jsme si tepla i moře a připravovaly se na dlouho cestu autobusem do Kuala Lumpur.

Měli jsme v plánu dorazit během noci do hlavního malajského města, přespat v jednom z hostelů a pak se vydat dále na ostrov Pangor.Cestou v taxíku na autobusák nám řidič poradil, že je mnohem jednodušší jet až k ostrovu nočním autobusem. Když jsme tuto novinu oznámily Tomovi, nevypadal nadšeně, ale se slovy je to váš výlet s námi vyrazil na jiné nádraží, kde jsme opravdu sehnali noční autobus až k ostrovu. Cesta byla dlouhá, ale my si jí krátili povídáním češtině v poslední řadě autobusu. Po chvilce, když se krajina začala vlnit, jsme si uvědomili, že je to jako cesta na školní lyžák- celý autobus spí, jen zadní řady nepřetržitě kecaj:) a to navíc česky! Po asi 9 hodinách (v 6 ráno) jsme dorazili do deštivého městečka Lumut odkud jede loď na ostrov. Byla zima a pršelo, tak jsme se moc těšili, jak budeme ležet na pláži za deště. Naštěstí pomalu pršet přestalo a po příjezdu na ostrov vysvitlo silné sluníčko, které nás později všechny řádně spálilo.

Opět jsme si užívali sluníčka, pláže, moře, divoké jízdy na motorové loďce a šnorchlování. A abych nezapomněla celý tento výlet byl provázen nepřetržitým ochutnáváním malajských specialit. Také jsme prožili nezapomenutelný západ slunce.

Druhý den dopoledne jsme ještě strávili na pláži a pak už vyrazili do hlavního města. Cesta byla opět dlouhá, ale noční Kuala Lumpur stála za to. Náš výborný průvodce (některé jsme ho nazývali slave) Tomáš nás zavedl do hostelu a poté na KL Tower s které byl krásný výhled na Petronas Towers (KL twin towers), pod které jsme se následně také podívali. Večer jsme zakončili výbornými koktejly a pak už se jen vydali chrnět.

Ráno Tom vyrazil koupit lístky na můstek spojující Twin towers. Bohužel se mu to nepodařilo, protože celé prostranství kolem budovy bylo zaplněné protestujícími Indy, kteří požadovali od vlády větší uznání a snažili se předat dopis britské ambasádě. Údajně se jim to podařilo, i když demonstrace byla rozehnána policejními jednotkami. Tom se do hostelu vrátil se snídaní, což nás opravdu velmi mile překvapilo. Čekal nás výlet do Batu caves, což jsou jeskyně v kterých později postavili chrám a velkou pozlacenou sochu kohosi. Zcela otevřeně přiznávám, že mě nejvíc zaujala tlupa opic loudících po turistech na schodech do jeskyní. Čekání na domluveného taxikáře jsme si chtěli zkrátit nějakým zobáním v jedné místní jídelně. V momentně, kdy jsme usedli, se kolem nás vyrojilo několik obsluhujících, kteří začali na stůl rozprostírat banánové listy a na ně všechno možné. Rýži, různé omáčky a čalamády, maso, zeleninu... Všechno to bylo výborné, jen strašně pálivé, jako ostatně všechno jídlo v Malajsii. No pochutnali jsme si a pak už se vydali do china townu na tržiště a pak na autobus zpět do Singapuru.

Všechny autobusy už ale byly plné a tak jsme museli jet do pohraničního města a odtud chytnout autobus do Singapuru, který nám však ujel a tak jsme museli asi kilometrový bezcelní prostor přejít pěšky. Nebudu skrývat, že to nebyl úplně nejpříjemnější pocit, ale díky Tomovi jsme to zvládli a na Singapurské straně jsme se domluvili s jakýmsi typem, že nás odveze na letiště, kde jsme pak 4 hodiny pospávali.

Povídání je pět dlouhé, ale z tak báječného výletu se nic krátkého napsat nedá. Kdyby vám tohle bylo málo, můžete mrknout na Tomovo povídání na http://codelam.blogspot.com/2007/11/s-ditkou-na-lyku.html a fotky jsou klasicky na http://www.juditka.rajce.net/

Bohužel vůbec nestíhám pravidelně psát blogy. Pokusím se dopsat blog z výletu do Číny, i když možná stačí popsané fotky, ne? ;)
Každopádně následující blog napsala mamka a myslím, ýe konečně všichni pochopíte, že opravdu nemůžu za to, že všechny mé blogy jsou tak dlouhé- máme to prostě v rodině!!!
Jinak do poslední zkoušky v Hong Kongu mi zbývá už jen měsíc a pak snad nějaké to cestování a hurá domů na Vánoce. Utíká to nebezpečně rychle!!!

Maja v Hong Kongu

Čtvrtek 1.11.2007
Přiletěla jsem po šesté večer místního času (po 12 hodinách letu z Londýna). Pršelo, i když Dita mi tvrdila, že si nemám brát žádný deštník, bundu nebo pláštěnku, protože tu nikdy neprší. Konečně jsem se dočkala kufru a hned u východu se ke mně hnala Dita! Měla jsem hroznou radost, že ji po 2 měsících zase vidím. Vzala mě na autobus a podařilo se jí ve frontě rozměnit padesátku – řidič nevrací, musí se platit přesně. Dojely jsme do centra, po menším hledání Dita našla zamluvený hostel Dragon, daly jsme kufr a tašky do pidipokoje (2 postele s 30 cm uličkou a 1,5m2 záchůdkem se sprchou a umyvadýlkem) a šly se najíst. Vlezly jsme do typické místní vývařovny a daly si polévku s nudlemi a masem a Dita ještě talíř zeleniny, která jí tady nejvíc chybí. Dita byla po oslavě Halloweenu taky docela zralá na postel (šla prý spát ráno v půl šesté) a tak jsme šly na kutě.

Pátek 2.11.2007
Vzbudilo nás halasné svolávání uklizeček, protože pokojík nemá okna, byla tma a tak jsme teprve po rozsvícení zjistily, že je asi 11 hodin. Vyrazily jsme na Flower Market, Dita koupila malou kytku a květináč pro kanaďanku Haley, která večer slavila narozeniny a začaly jsme hledat nějakou kavárnu, kde bychom si daly snídani. Nikde nic, až v 1.patře jsme objevily nadpis, že je tam restaurace Tiffany. Byla úplně plná místních, žádný turista a tak jsme si dopřály brunch o 4 chodech – polévku (borš nebo smetanový krém s houbami, hlavní jídlo – já uzenou kachnu s nudlemi a česnekovou omáčkou a Dita rybu (!) s bramborovou kaší, desert a kafe) a po takto vydatném jídle jsme si šly na chvilku odpočinout – vzbudily jsme se v půl šesté a vyrazily metrem do centra. Dita mi nabila kartu, na kterou se dá po městě i okolí čímkoli cestovat a šly jsme na promenádu. Po procházce jsme zapadly do cukrárny, kde mají Ditinu nejmilejší zmrzlinu Haagen Dazs. A koho tam nevidím! Párek Angličanů, se kterými jsem sdílela trojsedačku při letu z Londýna (pán vedle mě byl ještě silnější než já a tak jsme se lokty šťouchali a koleny přetlačovali celou noc). Potom Dita vyrazila na oslavu narozenin a já se opět vydala dohnat spánkový deficit. Dita dorazila domů někdy v půl čtvrté ráno.

Sobota 3.11.2007
Vstávaly jsme po deváté a jely metrem na TST (to je zkratka čínského názvu stanice). Po malém bloudění jsme našly místo srazu na Architectural Walk. Sešly jsme se tam s Ditinou spolubydlící Jenny, Dita nás představila a pak už jsme si nevyměnily ani slovo. Skoro 3 hodiny naše asi 10ti členná skupinka chodila s průvodkyní po centru HK. Bylo to hrozně zajímavé, dostali jsme sluchátka a mohli poslouchat povídání o historii jednotlivých budov, svezli jsme se prý nejdelším eskalátorem (800 m) nahoru (do 10.30 jezdí dolů), vyjeli do 43.poschodí Čínské banky, vešli do nejdražší budovy v HK (samozřejmě zase banka) a kupodivu jsem vydržela celou dobu chodit a vůbec jsem nebyla utahaná. Zpátky na pevninu jsme jely lodí, už ani nevím, kde jsme obědvaly, ale večer jsme byly na nábřeží, odkud jsme pozorovaly Light Show. Každý večer v osm se totiž na Hong Kong Islandu postupně rozsvítí ty nejvyšší mrakodrapy a za zvuků hudby se v různém tempu různě zbarvují, paprsky křižují oblohu, je to působivé a efektní. Metrem jsme přejely na ostrov a kupodivu Dita našla Martinu – jak se holky tady mezi těmi mrakodrapy dokáží orientovat, to fakt nechápu. Šly jsme spolu na večeři a pak mě holky vzaly do Fringe Clubu na drink. Dala jsem si piňacoládu a fakt to bylo dobrý.

Neděle 4.11.2007
V 10 dopoledne jsme měli sraz s Martinou na stanici metra a pak jsme společně jeli na předměstí HK na turistickou atrakci 10 000 Budhů (vybudováno v 50.letech). Už příchod je lemován sochami natřenými zlatou barvou. Každá má číslo a každá vypadá jinak. Ještě jsem neviděla Budhu s knírkem nebo bradkou, Budhu dítě, Budhu držícího v ruce tu knihu, tu zvíře, tu klacek, prostě nekonečně sošek na schodišti a ještě více na vršku. Je tam i chrám plný malinkých Budhíčků, uvnitř chrámu je několik krámků se suvenýry a vonnými tyčinkami. Spousta místních (aspoň myslím), téměř žádní Evropané. Po prohlídce jsme sešly druhým schodištěm dolů, viděly volně žijící opice řádící mezi bambusy a Dita už se nemohla dočkat návštěvy IKEI, kterou tu zcela nečekaně objevila. Koupila si konečně deku a nemusí spát jen pod povlečením nebo ve spacáku. Daly jsme si moc dobrý obídek v ikeácké restauraci a přesunuly se do komplexu univerzity. Dita si připravovala práci do školy a já si šla zaplavat do venkovního bazénu. Bylo asi 25o C a voda měla něco přes 20, docela studená. V bazénu nás plavalo maximálně 3 – 4 a hlídali nás pořád 2 plavčíci. Večer jsme místním minibusem pro 16 lidí sjely zase na metro a pak na nákupy do Temple Street Market. Daly jsme si s Ditou v místní pouliční hospůdce k večeři různé mořské potvory (a taky pivo).

Pondělí 5.11.2007
Dita musela ráno do školy na nějaký group meeting, já jsem si šla zase zaplavat a pak jsme měli společný DIM SUM LUNCH v jedné z restaurací v campusu, na který Dita pozvala asi 6 svých přátel. Na obrovský stůl nanosili různé čínské pochoutky v takových dřevěných košíčcích – různé druhy knedlíků plněných masem nebo sladkých, smažené koule a tyčky, něco jako malé palačinky,…. Všichni jsme se dobře najedli, účet pak vydělili počtem přítomných a každý zaplatil svůj podíl (28 HKD). Dita ještě chvíli něco dělala do školy (nějakou prezentaci) a pak jsme spolu vyrazili zase do centra, tentokrát jme měly namířeno na Victoria Peak a to starou tramvají – já bych spíš řekla, že takovou lanovkou jako je na Petřín. Stoupání bylo skutečně prudké, ale cesta netrvala ani 10 minut a byly jsme nahoře. Úžasná vyhlídka na večerní Hong Kong. Dali jsme si večeři, tentokrát zvítězil Mc Donald, ale obě jsme si řekly, že to nebylo nic moc. Na cestu dolů jsme musely vystát neskutečnou frontu na tramvaj, už jsme nějak odvykla. Dolů jsme se dostaly právě při Light Show – tentokrát se odehrávala přímo nad námi. Ještě jsme při zpáteční cestě prošly uličkou se stánky a hurá do postele!

Úterý 6.11.2007
Zase jsme jely do campusu a tentokrát jsme si šly zaplavat společně. Po plavání na čínský oběd – na tácek si můžeš vybrat 2 různá jídla a dostaneš k tomu kopec rýže a buď pití nebo polévku (20 HKD). Docela jsme si pochutnaly a Dita šla na seminář NEGOTIATION a já si četla (spala) u ní na pokoji. Večer jsme i s Martinou šly do univerzitního kina na film Eve and the Firehorse – dojemný a čínský. Pak jsme všechny tři vyrazily minibusem zase na druhou stranu kopce do Hang Hau do nóbl restaurace na večeři (půlka kachny, smažené nudle, sladkokyselé maso,…). Spolu jsme jely pár stanic metrem a já pak pokračovala sama do hostelu a holky se vrátily do campusu.

Středa 7.11.2007
Poprvé jsem se sama vydala po Hong Kongu, do Museum of Art. Koupila jsem si sluchátka a prošla výstavu „Dědictví světových kultur“ zapůjčenou z Britského muzea. Byly to ukázky exponátů ze starověkého Egypta, Mezopotámie, Islámu, Mayů,… Taky tam byla stálá expozice čínského umění – porcelán, keramika a obrázky. S Ditou jsme se potkaly po jedné před muzeem a rozhodly se, že si dáme ještě jednou oběd u Tiffany. Večer měla Dita naplánovány koňské dostihy, které se podle průvodce od září do března odehrávají vždy ve středu večer. Protože na ně ještě bylo brzo, zašly jsme do kavárny Suzuki a daly si fakt výborný cappucino – já s karamelem a Dita s medem. Docela jsme musely hledat ten stadion, ale konečně jsme na něj narazily. Jen bohužel na špatné straně – na betonové ohradě bylo napsáno „vstup na hřiště“. To jsme usoudily, že není ten pravý vstup a začaly jsme stadion – něco jako Chuchle – obcházet. Asi za 20 minut byla v ohradě díra a tou jsme spatřily, že tam nejsou žádní koně, ale uprostřed na hřišti hraje pár žáčků fotbal. Místní kluk se docela pobavil, když se ho Dita ptala, kdy budou dostihy. Říkal, že je mimořádně přeložili a že byly včera! Tak jsme se zklamaně vrátily do centra a udělaly ještě poslední nákupy.

Čtvrtek 8.11.2007
Na dnešní dopoledne Dita připravila přednášku místního mistra v umění FENG SHUI. Bylo to od 10.30 a docela blízko našeho hostelu. Vyjely jsme do 14. patra a v malé místnosti bylo asi 20 židlí, psací stůl, dataprojektor a Mistr Alex Yu. Sešlo se nás asi 10 cizinců (San Francisko, Austrálie, Francie,…) a přednáška s PowerPointovou presentací mohla začít. I Dita to ze začátku brala vážně, bylo to o působení VODY (FENG) a VĚTRU (SHUI) a vlivu čísel na člověka. Každý rok se čísla od 1 do 9 ve čtverci mění (vždy se odečte 1) a podle toho, jak jsou v tom čtverci rozmístěna, tak si máme zařídit byt. Nejšťastnější číslo pro Číňany je 8! Když Mistr začal vykládat, že nemusíme stěhovat nábytek, ale že stačí, když si místo toho do místnosti dáme nějaký předmět (kulatý, kovový, …) a vše je zachráněno, začala se bavit i Dita. Po zjištění, že místo ohně stačí hračka Snoopyho, protože je červená a má trojúhelníkovou střechu, jsme to zabalily a odešly. Odjely jsme znovu do campusu, původně jsme si chtěly jít zaplavat, ale prší a docela se ochladilo a tak já se u Dity v pokoji poflakuji, čtu si nebo píšu tohle a Dita se pilně vzdělává. Ještě spolu půjdeme na večeři a pak už jen do hostelu pro kufr a hurá na letiště. Třeba se nakonec najde. Ještě mě čeká 13 hodin do Londýna, pak 2 hodiny na Heathrow a zítra v 11 dopoledne bych měla být v Praze.